Úzkost aneb toužit a milovat
Úzkost aneb toužit a milovat
Láska... co to je? Je to něco co člověk chce, nebo jen cit, či nepotřebná a zlá věc. Měla jsem spoustu mužů a lásek, neb jsem si to jen myslela.. Bylo to krásně myslet si, že někoho miluju, ale byl to jen blud. Myslela jsem si, že láska je něco co je nudné, bolestivé a něco co člověku jen ublíží, ale mýlila jsem se.
Začalo to neviným psaním a domluvou, že si chceme oba najít někoho koho budeme skutečně milovat. Snažili jsme se někoho si najít, ale .. láska musí přijít sama. Jednoho dne, jsme si psali a on mi chtěl něco důležitého. Řekl mi moc krásná slova a že se mu moc líbim, ale že to co mi chce hlavně říci mi řekne v pondělí a jestli by jsme se nemohli sejít. Vůbec mi to nevadilo, protože moc ven nechodim. Bála jsem se lidí a moc. Po pár dnech už to nevydržel a řekl tu nejsladší věc. Řekl,.. že mě miluje.
V pondělí jsem byla tak vystrašená. Chytl mě tam za ruku a to co jsem pocítila mě zahřálo u srdce. Když mě poprvé políbil, když mě pokaždé políbil, cítila jsem jsem tu rozkoš. Bylo to krásné. Vždy když mě obejmul proplula ve mně vlna emocí a věděla jsem, že už od něj nechci nikdy odejít. Každým dnem jsem ho potřebovala víc a víc. Byl a je pro mě tou nejsilnějíší drogou. Potřebovala jsem ho. Jeho vůni, chuť a vřelé, teplé a něžné objetí, ve kterém jsem se cítila tak bezpečně. V jeho objetí jsem mu položila hlavu na rameno. Vždy jsem si přivonělak jeho krku. Ta vůně byla tak,.. tak krásná. Jako bych stála na pláži u moře a zafoukal ranní vánek. Když se mi zdálo, že je ode mne moc daleko, lehonlince a co nejněžněji jsem ho pohladila od krku po páteři. Lechtalo ho to a tak se instinktivně přitiskl blíže. Pak jsme se od sebe oddálili a obličeji jsme se dotýkali. U toho jsme si povídali krásné věci. Když jsme se náhodou o něčem dohadovali, umlčel mě sladkým polibkem. Po každé když jsme se líbali, jako by se čas zastavil a byli jsme tam úplně sami. Vždy když se usmál.. Ach ten úsměv.. Ten úsměv mi připomínal zapadající slunce. Objal mě rukama kolem zad a někdy sjel i níže. Cokoliv udělal, zachvěla jsem se touhou, že ho chci. Někdy když jsem se na něj usmála, chytl mě za tváře. Nikdy jsem moc nechápala a do teď nechápu co na mě vidí, ale to samé nechápe on. Nevěřili jsme, že najdeme lásku, ale přece jen jsme ji našli.. Co na něm nejvíce miluji? .. To bude určitě to, že mě nesoudí za to co jsem udělala, za to jaká jsem byla, jaká jsem a jakých chyb jsem se dopustila. Miluje mě takovou jaká jsem. Dodává mi sílu, lásku a důvod k žití. Přála bych každému, aby se zamiloval tak jako já. Přála bych to i těm co v lásku nevěří, doufám, že změníte názor. Věta která dokáže rozehřát každé zamrzlé srdce je jen Miluji tě.