DarkWorld

 Zatajená Pravda

„Samantho“ zavolala jsem na svou o 5 roků starší sestru. „ Co je zase, nech mě být!!!“ Zařvala na mě ze svého pokoje. Chtěla jsem jen pomoci s oslavou mích 16-tých narozenin , ale to ji vůbec nezajímalo. Připravila jsem vše na oslavu a pak jsem vešla na chodbu. „Samantho jdu do města nakoupit pár balonků atd. Nechcesš jít se mnou???“. Jak jinak odmítla mě, což je u ní zrovna normální.

Nečekala jsem jestli si to rozmyslí a vyrazila jsem. „AU, doháje muj palec“ vyjekla jsem rozlobeně a pokračovala kulhavím krokem dál, ale najednou cosi proběhlo přede mnou. Byl večer tma jak v pytli a já sama uprostřed lesa. Vypadalo to jako vlk,ale nebyla jsem si tim na 100% jistá a tak jsem nad tím moc dlouho nepřemýšlela. Né že bych neměla strach, ale na nadpřirozené bytosti jsem nevěřila. Konečně jsem dorazila do města Rena Hill. Naše městečo bylo úchvatné, byla jsem tu ráda připomínalo mi to tu moji matku, která to tu měla ráda stejně jako já. Jen je škoda , že už je po smrti. Moje sestra, která se mi ani v nejmenším nepodobala se ke mně chovala jak k praseti,ale někdy na mě byla i hodná to se musí uznat......
Vše už jsem měla nakoupené a proto jsem se potulovala po ulicích, když v tom jsem narazila do pohledného muže. Nevím čím to bude ,ale nemohla jsem na něj přestat myslet. „ Omlouvám se moje chyba“omluvila jsem se rázně a šla jsem dál. Jemně pofukoval vítr a bylo kolem příjemně. Uběhlo asi 3 a půl hodiny a já se vracela zpět domů.Byla už úplná tma že jsem viděla jen metr před sebe. Kolem mě se cosi potulovalo,, Halo, je tu někdo?!“ Byla jsem hrozně moc vystrašená, protože už bylo docela dost divné, aby tu někdo pořád byl. Zrychlila jsem do kroku, nakonec jsem však běžela sprintem. „ Au, to bolí, kruci“ vykřikla jsem zoufalou bolestí. Koukla jsem se před sebe a přede mnou stál černý vlk s červeně planoucíma očima....... Moc jsem se bála, ale kvůli velké bolesti jsem se nemohla ani hnout.

Ten vlk se ke mně každou chvíli blížil, blíž a blíž. Byla jsem nervozní a nevědela jsem co v takové situaci dělat. Byla jsem přímo na trní. Vlk s červeně planoucíma očima se najednou zastavil jako by zmrz nebo jako by viděl ducha. Nevěřícně a ustrašeně otočím pomalinku hlavou za sebe a ze tmy vystupuje rozzuřený, ale nádherný vlk. Měl hnědou čistou srst protkanou fialovímy paprsky . Nevěděla jsem co dělat a tak jsem se smířila s tím že zemřu, že budu rostrhaná na kusy dvoumi rozzuřenymi vlky, kteří byli připraveni okamžitě zaútočit.

Nevím jak se to stalo, ale aniž bych si to uvědomila stála jsem tam na všech čtyřech v těle bílé vlčice s modrožlutou srstí. Noha mě však bolela tak, že jsem musela chodit jen o třech tlapkách. Ten hnědý vlk se rozeběhl ve stejnou chvíli jako ten černý a než jsem si to uvědomila, tak se nad mou hlavou střetla dvě vlčí těla a v tu ránu jsem si uvědomila, že ten hnědý vlk nešel po mě, ale snažil se mě chránit. Černý vlk toho hnědého odhodil a nechal ho ležet na zemi. Nakonec se však otočil proti mně. Rozeběhl se a skočil. Totéž jsem udělala i já a zakousla jsem se mu do krku. Hustá, teplá a červená tekutina my vtekla do tlamy. Byla to krev.

Najednou se mi ,ale zamotala hlava a omdlela jsem. Černý vlk s prokouslim krkem utekl a já sem zůstala napospas přírodě se záhadným vlkem.....

„Mmmmmm.......“ protáhla jsem se a otevřela spokojeností oči, ale nemohla jsem uvěřit tomu co vidím... „Kde..... to …..kde to.....jsem a kdo...jste vy????“ vypadlo ze mě těžce a odsunula jsem se do rohu postele. „neboj se mě prosím, jmenuji se Damon“ Pohladil mě po tváři a já se uklidnila. Jeho nádherně modré oči, no prostě nádhera. Koukla jsem se na sebe a měla jsem potrhané černe jeany a bílé tílko, takže jsem vypadala jako vandrák, ale ani mi to tak nevadilo. „já... se jmenuju...Elis“ odpověděla jsem už scela klidným hlasem. „ Dáš si něco k pití?“ otázal se mě mile. Souhlasila jsem a usedly jsme tedy za dřevěný stůl a povídaly jsme si. Ptala jsem se ho na různé hlouposti. „ Máš nějaký sourozence???“ Optal se mě klidným tázavím hlasem. „Mam sestru Samanthu. Je jí 21 a nemá mě moc vlasce. Připadam si jako adoptovaná.“ Odpověděla jsem rozklepaným smutným hlasem. Připadala jsem si trapně aponěvaž sem se tam smutkem sesypala a začala brečet. Přemýšlela jsem co si asi o mě myslí, ale tvářil se jako by mi rozuměl. Chtěla jsem ho obejmout, ale on mě předeběhl. Byla jsem nervozní a nevěděla jsem co dělat. Tak jsem se k němu přitiskla a bylo mi líto, že jsem proněj nemohla udělat víc. Čekal ode mě snad něco víc nevim, ale užívala jsem si jeho teplou a lásky plnou náruč. „Děkuji za všechno“ Odpověděla jsem a ztratila vědomí. On byl všímavý a chytil mě pod nohama a odnesl mě do svého auta.

Ráno jsem se probudila doma ve své heboučké a měkké postely...Nevěděla jsem jestli to byl sen nebo ne, ale bylo to nádherný. Protáhla jsem se a šla jsem si uvařit čaj s citrónem. Sedla jsem si ke stolu a začala jsem přemýšlet o včerejší noci,ale pak jsem přestala přemýšlet. Šla jsem udělat snídani a zavolala jsem na sestru: „Samantho! Pojď se nasnídat“. Sestra pootevřela dveře pokoje a rozespalim, tichim hlasem se zeptala: Co je k snídani??? „ Jemně sem se usmála a odpověděla jsem na její vybíravou otázku: „Palačinky se zmrzlinou, rohlíky s pomazánkovím máslem, džus a čaj s citronem.“ Sestra sebehla dolů, popřála mi dobrou chuť a začala jíst. Den ubíhal celkem rychle a já se Samanthou jsme se u plotny ani nezastavily. Už bylo všechno hotové a já ještě něco dodělávala. Sestra se šla zatím převléci. Když jsem to měla hotové šla jsem se umýt a převléknout do nádherných rudých,lesklých šatu po matce. „Samantho já tě vystřídám“vyhrkla jsem ze schodů na sestru.Dlouho nikdo nepřicházel tak jsem si šla nalít džus. Najednou se ozval zvonek... Položila jsem křišťálovou sklenici s džusem a běžela jsem ke dveřím. Pomalu jsem otevřela. „Všechno nejlepší Elis“ Popřál mi Damon a podal mi dárek. „Děkuji moc, je to od tebe velmi milé překvapení. Nevím co na to řict“ vypustila jsem radostí. Potřesl mi rukou a políbil mě na rty. Cítila jsem se jako v nebi. Začervenala jsem se a pozvala jsem ho dovnitř. Oslavovaly jsme mé šestnácté narozeniny až někde o půlnoci jsme tam byli tři. Damon, Samantha a já.

„Smím tě pozvat na nějakou pozdní večeři??“ Optal se mě takovím povzbudivím a nádherným hlasem. Ani vteřinu jsem nezaváhala a řekla jsem „ano, ráda pujdu.“ Nemohla jsem uvěřit že jsem to řekla. „Samantho nečekej na mě já přídu, Někdy“ řekla jsem Samantě ve dveřích než stihla něco říct. Šli jsme tou cestou lesem. Vzpomínky se mi vratily. Ta noha mě začala strašně bolet a dostala jsem strach. Rozhlížela jsem se kolem sebe jestli neuvidim jednoho z těch dvou vlků. Damon nebyl hloupý a všiml si mého podivného chování a mé kulhavé chůze. „ Je vše v pořádku Elis??.“ Vypadal staroslivě a začal se kolem sebe rozhlížet. Položil mi ruku kolem ramen a přitiskl mě blíže jeho tělu. Já mu dala ruku kolem zad a začala sem se cítit v bezpečí. Zabočily jsme do takové tmavé lesní uličky nakonci cesty až jsme dorazily k zelenému domu. Dveře byly nádherné se stříbrným vlkem. Na první pohled jsem si to tu zamilovala stejně jako Damona a jeho sladce modré oči. „Pojď dál“ pozval mě dovnitř a zavedl mě do kuchyně. Tam uvařil úžasný a dobrý maso se zeleninou a americkými bramborami. Když jsme dojedli nabídl mi sklenku červeného vína. Neodolala jsem se s ním napít a tak jsem souhlasila. Nakonec jsme to trochu přetáhly a vypili jsme tři flašky. Byla jsem hrozně unavená a tak mě dovedl do jednoho ze sedmi pokojů. Já sem šla do pokoje s vlkem. Zdi byly pomalovány vlky a na stropě byla skleněná kopule do které svítilo měsíční světlo. Sedli jsme si na postel a Damon se mi zahleděl do očí. Já se otočila na něj. Naše oči se setkaly. Leskly se mu jako dvě modré studny. Aniž bych čekala políbil mě a já mu jeho polibek oplatila. Nakonec jsme se začaly líbat. Připadala jsem si jako by to ani nebyla skutečnost, ale skutečnost to byla a to jsem byla ráda.

Zdál se mi zvláštní sen, který mě děsil, ale dalo se to. Najednou však, ale na mě ve snu vyskočil velký černý vlk. Lekla jsem se tak, že jsem sebou cukla a vykřikla a to mě probudilo. Naštěstí už bylo ráno. Na sobě jsem měla jen přikrývku a nic vic. Omotala jsem si přikrývku kolem těla a šla jsem ke knihovně, tam byla nějaká černá kniha. Tak jsem ji vytáhla a vzala jsem si ji do postele. Ta kniha se jmenovala Wolf and Wolfgang. Začala jsem si tedy číst bylo to zajímavé a nakonec mi to začalo vše docházet nebo teda jsem si to tak myslela. Že by on byl ten vlk co mě zachránil? Pak mě napadla ta horší verze.......že by mě chtěl zabít?? Byl to sen nebo zkutečnost?? Nechtěla jsem tomu věřit a tak jsem četla dál... Nakonec jsem u toho usnula.

„Stávej sluníčko“ozvalo se a mě vzbudil ten nejsladší hlas na světě. Vypadal jako anděl,snad to i anděl byl. Všude byla cítit čerstvá snídaně. Dojedly jsme snídani v posteli a pak jsem se ho zeptala na něco na co jsem se ho asi ptát neměla. „ Damone jak je to s těma vlkama a vlkodlakama???“ Damon se zatvářil zaraženě a podíval se na mě jako by to ode mě nečekal a taky že to nečekal. Nevěděl co mi na to řict, ale nakonec začal povídat..... Hned jak jsem to dovislechla zůstala jsem jako opařená. „A co jsem zač?? Co jsem za zrůdu??“ Vyptávala jsem se se zděšením.... „ Vypadá to jako že jsi z rodu vlků“ řekl Damon z vystřašeným výrazem, ale víc mi nechtěl říct.

Hrůzné zjištění „Co budeme dělat Damone??“optala jsem se ho ještě sděšeným hlasem. „Smím tě někam pozvat??“ Z obavami se na mě podíval jako by on za něco mohl. „ Ráda pujdu jen nesmí tam být žádné nečekané informace.“ Řekla jsem už vysmátým hlasem a Damon se začal smát. Ach jo ten se smál nádherně. Přiskočila jsem k němu a chytla ho za ruku. Damon jen s úsměvem dodal: „ Pojďte za mnou něco vám ukážu.“ A už jsem viděla jen jak z pravé kapsy jean vytahuje černý šátek. Pustil mi ruku a šatek mi zavázal kolem očí. Nakonec jsem slyšela „ Jen si klidně lehni hned tam budeme.“ Pochopila jsem že se proměnil na vlka. Rukama jsem ohmatala jeho hřbet a lehla jsem si na jeho jemnou srst. Pohladila jsem ho, když v tom jsem se ho musela chytit. Vžila jsem se do jeho ladného rychlého běhu. Zavřela jsem oči a užívala jsem si každou chvíli s ním. Usnula jsem. „ Růženko, vstávat, už jsme tu.“ řekl ještě ve vlčí podobě. Vstala jsem a otevřela oči. Slunce pomalu zapadalo a my jsme si povídaly. „pardon“ omluvila jsem se „ Přišla mi smska od sestry“ přečetla jsem si to a zjistila jsem, že někam na týden odjíždí s jednim klukem. Vůbec jsem si toho nevšímala a dala jsem mobil zpět do kapsy. Položila jsem ruku na stůl a on mě položil ruku na tu mou. Nevím co se semnou stalo, ale vstala jsem od stolu a přitom jsem se pořád držela jeho ruky. Nakonec jsem došla k němu a on se zvedl. Políbila jsem ho. On mě chytl pod kolenem a líbal dál. Já si to užívala jako by to mělo skončit i když to neskončilo. Musela jsem udržet v očích slzy, ale nešlo to, brečet jsem musela. Doslova jsem tedy nebrečela, ale jen pár slz mi steklo po mé rozzářené pleti. Nakonec mě pustil a já se k němu jen přitulila. „co se děje?“ zeptala jsem se Damona. On se na mě podíval tázavím, pohledem jako co by se mělo dít? Co mam dělat znělo pořád v mé hlavě a tak jsem udělala jen jedno. Odstrčila jsem se od Damona a proměnila se na vlka. Začala jsem se rozhlížet a přitom jsem vrčela. Štěkala jsem jako o život. Rozběhla jsem se a zmizela v lese. Samantha.... co ta tady dělá? Najednou se na mě podívala a řekla jen: „ Už jsem na tebe čekala sestřičko!“ Proměnila se ve vlka s červenýma očima a šedočernym kožichem. Běžela proti mně celá rozzuřená a zakousla se mi do levé zadní nohy. Vyjekla jsem bolestí a promněnila jsem se zpět na člověka. Se mnou se proměnila i sestra. „ Co to do tebe k sakru vjelo!?“ otázala jsem se sestry vyděšeně a naštvaně. „ Co myslíš má jako by sestřičko, co by do mě mělo vjet. Řeknu ti Elis jen jedno a to je ,že dnes zemřeš!“ řekla mi má sestra a proměnila se. Začala na mě útočit. Damon uslyšel rámus a rozeběhl se mi na pomoc. Zrovna když na mě sestra skočila ji Damon srazil k zemi a začal na ní vrčet. Já se proměnila též na vlka a vrčela jsem na sestru taky. Sestra se na mě podívala jako by to nečekala. Najednou se ozval hlas cizí kterému jsem moc nerozuměla, ale Samantha se zvedla, kousla hned vedle mě a začala výt. Utekla. Hlas mi vrtal hlavou protože některym slovům jsem rozuměla a některym ne. Vrtalo mi to hodně dlouho hlavou, ale na nic rozumného jsem nepřišla. „ Elis poj'd musíme ihned odejít do tábora!!!“Vykřikl Damon a utíkal do tábora. Rozeběhla jsem se za ním až jsme dorazily do takové pevnosti nebo hradu nevim co to bylo, ale líbilo se mi tu. „Vítej!...Ahoj Damone koho to tu máš?“ ozvalo se za mími zády. Když jsem se otočila stála tam bíla, upravená vlčice se samethovímy, andělskými křídly. „Zdravim. Tohle je Elis. Elis tohle je Sue jedna z našich tří hlavních vlčích vůdců.“ Odpověděl Damon a ještě nás seznámil. Damon se pak otočil a odešel. Vůbec jsem to tu neznala a strácela jsem se v ohromném prostoru panství nějakých Wolfvodo. Procházela jsem se tu až do večera. Vešla jsem na jedno hezké prostranství. V tom prostranství byl rozlehlí park. Vylezla jsem si na jednu ze skal co v tom parku byla a tam jsem pozorovalka obdivuhodný úplněk. Najednou ke mně nahoru přišel jeden kluk s holkou. Lekla jsem se tak že jsem se proměnila na vlka. Byla jsem ustrašená, protože jsem musela myslet na svou sestru která mě zradila. Vrátila jsem se zpět do lidské podoby. Přitiskla jsem si hlavu ke kolenum a začala jsem tiše plakat. Ti dva se mi představily a optaly co mi je. Když jsem jim vše řekla tak se zděsily a teprv když jsem jim řekla co mi sestra udělala. Byla jsem strašně vyčerpaná z toho běhu a tak jsem bez váhání klesla k zemi a usla jsem. Lilien a Jacob zavolaly Damona a ten mě odnesl do mého pokoje. Pomalu jsem otevírala očia pak jsem se posadilo. „ Dobré ráno ty sluníčko..... spala jsi hodně dlouho..“ řekl Damon a usmál se na mě takovím úsměvem jako by mi říkal vše je v pořádku. „jak dlouho jsem spala Damone bolí mě nějak hlava....“ řekla jsem rozespalym hlasem a skoro jsem u té otázky usla. Damon položil nějaký tác na stůl a sedl si vedle mě na postel. Já se k němu přitiskla a hlavu jsem mu položila na klín. Díval se mi do očí a pak jen pobavenym hlasem řekl „No spala si přibližně tři dny a proto jsem ti přinesl jídlo“. Natáhl se opatrně abych mu nesjela z klína a podal mi jídlo. Já jsem se posadila. Bez váhání jsem začala jíst, protože jsem měla neuvěřitelný hlad jako bych nejedla tři dny a téhle duchovní připomínce jsem se musela zasmát. Damon mě pohladil po vlasech, pak mi řekl že nás pozvaly na seznamovací večírek... „ Večírek? Od kdy vlci chodí na večírky?“ zeptala jsem se pobaveně a políbila jsem Damona. Usla jsem na jeho klíně. Odsunul mě jemným pohybem pohybem aby mě nevzbudil. Když jsem se probudila, tak už vedle mě ležely nádherné černé šaty s maskou na obličej. Když jsem si oblékla šaty tak jsem se snažila zapnout zip na zádech....Nedošáhla jsem....Nakonec jsem ucítila chladnou ruku na mích zádech a ta ruka mi zapla zip. Když jsem se otočila stál tam Damon v úžasném

smokingu.Nebylo to nic pro něj podle mého názoru mu slušela kožená bunda byl v ní prostě..... Sexy... Opíral se zády o rám dveří a svíma nádhernýma očima si mě prohlížel.. „Jsi nádherná“ a nemohl ze mě spustit oči. Natáhl ke mně ruku a já mu tu svou podala. Společně jsme pak vyrazily na vlčí večírek. Cesta byla trochu delší než jsem si myslela, ale to jen kvůli tomu, že jsme šli velmi pomalou chůzí. Když jsme vešli do obrovské haly nemohla jsem uvěřit jak je to tam obrovské. Stiskla jsem Damonovi ruku a zoufale mi bušilo srdce. Nakonec se za námi zavřely dveře a já Damona stiskla pevněji. K mému údivu mě neodstrčil, nýbrž mě přitiskl k svému nádhernému tělu. „ To zvládneš....“ pak se asi na svě minuty odmlčel a nakonec větu dořekl „ty muj broučku“. Cítila jsem jeho hřejivý úsměv. Šli jsme bok po boku až na hlavní parket. Tam mě Damon chytil jednou rukou kolem pasu a druhou za ruku. Nechala jsem se vést. Jeho oči mě tak uklidňovaly. Bylo v nich něco...něco neodolatelného. Pak na řadu přišla jemná, klidná hudba. Přitiskl mě k sobě tak těsně, že jsem ucítila jeho dech a tlukot srdce. Já mu položila hlavu na rameno a přemýšlela. Byla jsem v tu chvíly ráda, že nadpřirozené bytosti exitují. Vtiskl polibek do vlasů jako by četl mé myšlenky. Rukama jsem ho objala kolem krku a pošeptala jsem mu tichým hlasem, tak tichým že ho mohl slýšet jen on: „Miluju tě“. Byla jsem unešená dnešním dnem, večírkem, jeho sladkýma podmanivýma očima, prostě vším. Připadala jsem si jako Alenka v řiši divů jen trochu upravené verzi kde byly vlkodlaci a vlci. Přitom mi stekla slza po tváři. Vzpoměla jsem si na svou starší sestru. Damon mě odtáhl kousek od svého těla a řekl tu nejsladší větu kterou jsem od něj ještě neslyšela. Řekl to hlasem kterým na mě za tu dobu co jsme se znaly nepromluvil. Bylo to poprvé co jsem ten hlas od něj slyšela. Řekl: „ Netrap se, protože ti to nesluší. Je mi strašně líto, že to s tvou sestrou tě takhle trápí,ale už se s tím netrap protože... protože tě miluju a tva sestra za to nestojí. Teď jsme na to dva.“ Viděla jsem jak mu do očí natekly slzy. Tak jsem začala štěstím plakat. Objala jsem ho jak nejpevněji jsem uměla. On udělal to samé,ale jemně aby mě nerozmačkal. Pak jsem se na něj podívala. Do těch jeho nádherně zářících očí které planuly jemnou modří. Pak jsme měli obličeje tak blízko u sebe. Toužebně mě chytil dlaní tvář a pak mě se vší vášní a láskou políbil. Líbaly jsme se asi minutu. Všude kolem sebe jsem cítila bezpečí a tolik lásky. V duchu jsem doufala, že to není sen. Když hudba ustala, vyšel zpoza závěsu černobílý vlk se stejnými andělskými křídly jako měla Sue a ještě dvě vlčice. Jedna musela být určitě Sue. Proměnil se zpět na člověka jako ty vlčice za nim. Ta druhá vlčice musela být jeho žena nebo tak něco. On si stoupl před ně a vytvářely trojúhelník propojený neviditelnými čarami.

Chůzi měl ladnou, mírně houpavou, ale jeho oči nebyly ani tak zcela přitažlivé jako ty Damonovi. Zvedl pohár vína do výšky svích ramen a pak pronesl: „ Pozvedněte své číše a připijme nové člence naší skupiny. Její srdce je odvážné plné chrabrosti a lásky. Připijme na zrození naší sestry. Elis, dítě přistup k nám blíže...“ Natáhl ruku a jemným pohybem mi naznačil aby za ním přišla. Sevřela jsem pevněji Damonovu ruku. On mě držel ani neucukl a spolu jsme vyrazily kupředu.Když jsme stály asi metr a půl od toho muže. Pohladil mě po tváři a podal mi číši s vínem. „Vítej mezi námi elis.“Jeho hlas byl milý a přívětivý. Ruka se mu mírně třásla když m i podával jemně zlacený pohár, ale jinak na něm nebyly znát jinačí emoce než radost a mírná závist. Nevím proč z něj vycházela závist, ale viděla jsem mu to na očích.

„Popláách!!!! Vlkodlaci!!!!“ Přiřítil se mladý muž a vruce svíral meč. Všichni v sále se začaly měnit na vlky i Damon se proměnil. Nakonec jsem se proměnila i já. Všichni jsme vybíhaly z obrovshé haly přímo do davu rozzuřených vlkodlaků. Bylo vidět, že ti vlkodlaci něco nebo spíše někoho hledají. Držela jsem se hned za Damonem. „Musíte ji najít!!! On ji chce živou!!!“ Zakřičel jeden z vlkodlaků a zase zmizel. „Damone hledají mě..Prosím pomoz mi já mam strach.“ řekla jsem velmi neklidným hlasem. Málem jsem se tam i rozbrečela jak jsem byla zoufalá. Damon na mě pohlédl velmi starostlivim pohledem a pak jsme vyrazily jinym směrem než běželi ostatní. Když jsme byly za obrovskou budovou zavedl mě do toho parku na kámen, ale tam čekaly asi tři vlkodlaci než si jich stihl Damon všimnout už ležel na boku. Hned jsem se k němu chtěla rozeběhnout, jenže mě stihly včas chytit. Kousala jsem kolem sebe. Kousala jsem všude kam jsem dostala. Neměla jsem šanci odtáhli mě někam pryč. Když jsem se konečně vspamatvala ležela jsem v tmavé místnosti. Byla tu zima a vlhko. Najednou se ozvalo uši srásající vrzání. Najednou se ty staré železné sveře otevřely a já se snažila instinktivně uniknout. Přitom jsem, ale do někoho narazila a já se svalila k zemi s velkou bolestí. „Omlouvám se promiň moje chyba“ řekl ustrašeným hlasem. Řekla jse mu že se nic neděje a přědstavila jsem se mu. On se mi taky představil „Jmenuji se Adrian McCinly a jsem vlkodlak a co ty jsi zač?“ zeptal se a v jeho halse byl zájem. „Já nevím, ale z zoho co jsem zažila opravdu nevím. Mluvím jak s vlkodlaky tak i s vlky.“ Adrian mi pomohl na nohy a držel mě pod ramenem protože se mi ozval můj kotník. Vedl mě úzkou uličkou do které jsme se oba sotva vešly. Objevily jsme se před velkými, černými dveřmi zdobenými rudými květinami. Když se dveře otevřely uviděla jsem velký tmaví sál a naproti mně seděl nějaký muž.Měl tetování a byl starší než Adrian. Byl tmavší pleti a na hlavě něco jako částečné dredy.

Na sobě měl černé tričko a na hrudi měl vytetovaného vlka s vlkodlakem jak spolu válčí. A na tváři nějaký podivný znak. Oči měl oranžové a přísné, ale byl v nich i smutek. „Otče! Už jsme tu.“ řekl rázným hlasem Adrian. „Elis? Jsi to ty? Panebože tak dlouho jsem tě neviděl už jsem zapoměl jak vypadáš.“ Starší muž se zhvedl a obejmul mě. „Já...Se omlouvám, ale já si na vás nepamatuju.“Smutně jsem pohlédla na špinavou zem. „Já jsem tvůj otec Elis. Lucian. Straně si mi chyběla.“ řekl a odvedl mě do mého pokoje. Tam jsme si sedly a povídaly jako opravdový otec s dcerou. Pak jsem se zeptala na jednu citlivou otázku. „A kdo je vlastně moje matka a proč mě od tebe tati odtrhla???“ „Mno tvoje matka je Sue. Ode mě tě vzala násilím. Myslela, že tě ochrání když mi tě vezme, když už nebudeme rodina. Ale ranila mě víc než kdokoli koho jsem znal. Vrazila mi kudlu do srdce. Jsem rád, že tě mí vlkodlaci našli.“ Můj otec vše dopověděl a nakonec za mnou poslal, jak se ukázalo mého bratra, Adriana.

„Adriane vem Elis do jídelny...Určitě má hlad.“Otec na mě mrkl a odešel. „Tak kudy kam brácha....pokud ti tak můžu říkat?“ usmála jsem se na Adriana a ten mě chytil kolem ramen. „ No tak pojď sestři...“ V jeho hlase jsem slyšela hlasitý smích. Celou cestu do jídelny jsme se jen smály. Otevřel větší rudé dveře s černými květinami a za nimi se objevila velká místnost. Stěny byly z lapis lasuli a podlaha z tmavého dřeva. Stoly a lavice byly ručně vyřezávané. Ze snění mě vytrhl Adrian : „Tak co co si dáš? Bejt tebou vezmu si malou musli tyčinku. Zachvíli se bude konat slavnostní večeře na tvou počest.“ Usmála jsem se a přátelsky ho bouchla pěstí do ramene. „Tak mi dej tu musli tyčinku.“ Pak jsme odešly do mého rudě vymalovaného pokoje. „Potřebuješ ještě něco?“ optal se mě Adrian. Sklonila jsem hlavu a přikývla. Adrian se na mě ustaraně podíval a já se na něj jen smutně pousmála. „Chtěla bych se na někoho zeptat.....“ Chvíly jsem se odmlčela. Adrian jen přikývl k souhlasu, že já se ptát můžu. Tak jsem tedy pokračovala. „...Jde o jistou dívku. Chci se zeptat jestli je tu moje sestra. Teda bývalá sestra teď to není moje sestra. Jmenuje se Samantha. Znáš ji?“ řekla jsem ustaraným hlasem. „mam ji zavolat sem k tobě sestři???“ Adrian se optal hlasem plného starosti. „ježiši moc bych ti za to byla vděčná.“ A při těch slovech jsem ho objala. Byl rád, že už se netrápím a odešel pro moji bývalou sestru. Uběhlo půl hodiny a za dveřmi sjsem uslyšela hlasy, jeden určite patřil Adrianovi a druhý byl asi Samanthy. „Adriane co se děje? Proč mi nechceš říct kdo mě chce vidět?“ Samantha měla v hlasu obavy (asi si myslela že ji chce někdo chce pokárat). „Běž dovnitř a uvidíš. Hlavně se neboj. Miluju tě.“ Jen ty slova muj bratr dořekl hned jsem vykulila oči. Najednou vstoupila Samantha a já se přiměla abych nekoukala jako cvok. „Ahoj ses....Samantho. Jak se máš?“ řekla jsem to klidně i když jsem cítila, že srdce mi byje jako splašené. „Elis co tu děláš?“ V hlase jí zaznělo překvapení, ale zase i trochu vsteku. „Já..no... Unesly mě vlkodlaci a pivedli mě za mím otcem.“ vysypala jsem to na ní tak rychle, že nevěděla co říct, ale mě to nedalo a musela jsem se jí rychle zeptat na jednu otázku. „Samantho ty chodíš s mím bratrem ????“ Samantha na mě vykulila oči a s úplně vyvedeným hlasem se zeptala: „Adrian je tvůj bratr a Lucian tvůj otec?“ Já na to nic neřekla a jen jsem kývla. Slzy jsem měla na krajíčku a když si vzpomenu co mi vše Samantha udělala, chtěla jsem ji zabít, ale byla jsem tak ráda, že ji vidím. Neudržela jsem a objala ji kolem ramen a slzy mi začaly stékat po tváři. Samanta chvíli nevěděla co udělat, ale nakonec mě pevně objala a začala též brečet. Vypadaly jsme jako nějací dva blázni co se neviděli půl století. Najednou ze sebe Samantha slova plná lítosti: „Promiň že jsem ti tak strašně chctěla ublížit, ale když já si vůbec nemohla pomoci. Byla jsem na tebe tak strašně naštvaná.“ Já se od ní odtáhla tak, že jsem ji viděla do očí. „To nevadí já to odpouštím.“ Samantha si utřela slzy a řekla něco co mě rozesmálo: „Hele Elis už musíme přestat bulet, jelikož zachvíli je slavnostní večeře a musíme se jít oblíknout. Hlavně ty máš strašně potrhané šaty.“ Zvedly jsme se a běžěly k ní do pokoje. Tam otevřela malá dvířka od skříně. Najednou mi spadla čelist. Za těmi dvířky se objevila jedna obrovská skříň Plná bot, kabelek, šatů a ostatních značkových věcí. „Páni...To... je hustý!“ vykřikla jsem údivem. Ona se na mě jen usmála ve smyslu mám toho málo nemám v čem chodit. Jen jsem nad tím zakroutila hlavou a protočila oči. „Něco ti tu najdu, zatím si vlez do kabinky.“ Podala mi černé krajkové kalhotky a podprsenku. Svlékla jsem se a vzala si na sebe spodní prádlo a sedla si na lavičku která tam byla. Pak mi tam dala ještě černé šaty které měly na sobě červené kapičky jako by mi z šatů kapala krev.Byly úzké takže obepínaly a zvírazdňovaly moji štíhlou postavu (a hlavně mi dělaly větší prsa)..Byly totálně boží.Nakonec mi podala i podpatky (mohly stát snad 259 dollarů) s malými granáty. Vyšla jsem ven z kabinky a Samantha už byla oblečená do rudých šatů. Samantha mě nalíčila a učesala. Když jsem se podívala do zrcadla, uviděla jsem nebezpečnou vlčici s temnou stránkou vlkodlaka. Vstala jsem a řekla: „Děkuju za pomoc. Jsem ráda, že tě mam Samantho.“ Pronesla jsem a znovu jsem ji objala. Jen se zasmála „Není zač.“ Obě jsme vyšly k jídelně. Celou cestu do ní jsme si povídaly. Nerada to říkám, ale konečně se cítím po dlouhe době zmatku jako doma. Ale přeci mi tu něco scházelo. Někdo scházel a to Damon.